Proč nechtěně? Nevím, spíše jsem o tom neuvažovala, být v kanclu mi nevadilo, hlavně když dělám vysněnou práci.
Jenže pak se přihodila noční můra každého zaměstnavatele, mladá grafikča otěhotní. Já jsem to brala v pohodě a chtěla jsem pracovat z domova. Nadřízený o tom nechtěl ani slyšet, tak našel náhradu.
Čas šel dál, narodil se mi syn a já se na mateřské začala tak trochu nudit. A to tak, že jsem začala studovat vysokou školu.
Jenže to mi nestačilo, a život na písku s dítětem, bez mé milované práce, mi začal přerůstat přes hlavu.
Začalo to nenápadně, dělala jsem si nějaké věci na počítači jen tak, pár tutoriálů, pak věci pro známé. Až se mi ozvali ze staré práce, že by mě chtěli na výpomoc, i za cenu práce z domova.
Byl jsem tak šťastná.
Tak jsem začala pracovat, přibírat další zakázky, syn už chodil do školky, skončila mi mateřská a já neustále slýchala: " Máte pěkné refrence, máte dítě?"- "Ano"-"aha tak to nemáme zájem"
To jsem se trochu sebrala a rozhodla se, že už zůstanu při práci z domu.
Do toho jsem podruhé otěhotněla, porodila druhého syna a přitom neustále pracovala.
Jedna z prvních věcí, jak jsem se vrátila z porodnice (kde jsem si vydupala rychlé propuštění) bylo to, že jsem zapnula počítač a pracovala.
 |
| skoro jako já v práci, když byl mladší syn mimino |
Od jeho prvního roku jsem si pak našla chůvu, abych mohla stále intenzivně pracovat. A přibrala vysněnou práci v podobě sazby časopisu
Co se týče chůvy, jsme všichni spokojení, ale to už je trochu jiný příběh.
Myslím, že už na volné noze zůstanu, když bych neměla tolik práce jak teď, určitě bych se nenudila, vždy si nějakou svou práci dokážu vymyslet.
